zpět

Procestoval Japonsko, Singapur, Malajsii. Teď chce naučit české muže nosit oblek.

Mark Dunhill je vysoký muž, který budí respekt. Respekt budí i jeho kariéra. Pravnuk Alfreda Dunhilla, zakladatele stejnojmenné luxusní pánské značky, nejdříve pro rodinnou firmu pracovat nechtěl. Nakonec se ale nechal zlákat na možnost procestovat Asii a vedl pobočky v Japonsku, Singapuru nebo Malajsii.

Poté přesedlal na šperky a šéfoval klenotnickému domu Fabergé. Nakonec se ale rozhodl svět luxusu opustit. „Hledal jsem nové dobrodružství,“ řekl mi sedě v křesle s polštářkem se vzorem britské vlajky. Do Prahy přijel jako ředitel pro mezinárodní rozvoj značky TM Lewin, společnosti založené v roce 1898, již zná snad každý Brit, který někdy potřeboval oblek a košili.

Jermyn Street, londýnská ulice, která je srdcem pánského odívání, by se bez ní neobešla. Jen loni prodala značka tři miliony košil, ve světě má přes stovku obchodů. V kontinentální Evropě ale dosud obchod nebyl. První se otevřel právě v Praze.

HN: Proč jste si vybrali k otevření prvního obchodu v kontinentální Evropě právě Prahu? Zdejší lidé nemají zrovna slabost pro módu a oblékání.

Není vždycky nejlepší nápad chodit tam, kam chodí všichni. Stojí vás to víc peněz, je tam větší konkurence a pravděpodobně se nestanete lídrem na trhu. Věřím, že je dobré si vybírat takové trhy, kde se můžete velice rychle stát dominantním hráčem a kde můžete růst. Praha je bránou do východní Evropy, a nabídka tu není zrovna široká. Možná Česko není zcela jasná volba, s tím souhlasím, ale nám dává smysl.

HN: Takže máte pro východní Evropu velké plány.

Nejen pro východní Evropu, ale chceme se dostat všude tam, kde je velká poptávka po formálním oblékání a kde obchodníci prodávají zboží nepříliš vysoké kvality za vysokou cenu. Sem patří třeba i Německo, ale pro nás je důležitý i on-line byznys.

HN: Jste velký fanoušek obchodování přes internet. Spouštěl jste on-line obchod
i pro šperkařskou firmu Fabergé, jíž jste šéfoval.

Věřím v to, že bychom k zákazníkovi měli hledat co nejvíce cest. On-line obchodování ovládá dobře jen velmi málo společností. Jakmile jednou zákazník zjistí v obchodě svou velikost a někdo mu oblečení pochválí, je pro něj hrozně jednoduché si koupit víc. To je ta největší výhoda.

HN: Pracoval jste pro společnost Dunhill, pak pro Fabergé. Dlouho jste se pohyboval
ve světě luxusu. Teď pracujete pro společnost, která k těm luxusním nepatří. Už vás luxusní zboží nudilo, nebo proč jste si zvolil tuto cestu?

Hledal jsem nové dobrodružství. Hledal jsem byznys, který by mohl růst a kde bych mohl uplatnit svoje zkušenosti. Práce pro Dunhill mě naučila, že k úspěchu už nestačí jen slavné jméno. Zákazníci mají dnes spoustu možností, a vy jim musíte udělat nabídku, kterou nemůžou odmítnout. V dnešní době to platí ještě mnohem víc, a zdá se, že náš model funguje.

HN: Košile TM Lewin sice patří ke známým britským značkám, ale jsou vyráběny
v Asii, že ano?

Nezáleží ani tak na tom, kde jsou vyráběny, ale jak. Kvalitativní standardy máme hodně vysoké. Značka si zakládá na tom, že se snaží výrobní ceny stlačit na minimum, aby mohla nabídnout co nejvýhodnější ceny. A to platí i pro obleky. Myslím si, že kvalitu, kterou dostanete za takovou cenu, jinde neseženete.

HN: Strávil jste hodně času v Asii. Jaká je vaše zkušenost s tamními zákazníky?

Je těžké je hodit všechny do jednoho pytle, každá země má svá specifika. Obecně ale věnují velkou pozornost tomu, jak vypadají, a jsou velmi dobře informovaní. Dávají přednost značkám, které mají dlouhou tradici. A hodně si hlídají, aby jejich způsob oblékání odpovídal společenskému postavení. Což třeba pro jiné země tolik neplatí. Bohatí často nemají takový vkus a soudnost.

HN: Byl zakladatel značky Alfred Dunhill váš přímý předek?

Byl to můj pradědeček.

HN: A vždycky jste chtěl pracovat pro společnost, kterou založil?

Ne, chtěl jsem hlavně cestovat. A tak jsem hledal takové zaměstnání, které by mi to umožnilo. Začal jsem u British Petroleum, kde mi nabídli práci ve Francii. Strávil jsem tam deset let. Vždycky mě ale přitahoval maloobchod a byl jsem zvědavý, jaké by to bylo pracovat pro rodinnou firmu, a tak jsem to zkusil. Zároveň mi nabízeli práci v Asii, kam jsem vždycky chtěl. Byl to takový můj romantický sen podnícený četbou o zakladatelích obchodních společností v Hongkongu a celé Asii.

HN: Ovládáte nějaký asijský jazyk?

Bohužel ne. Mluvím trochu japonsky. Nikdy jsem nebyl na jednom místě dost dlouhou dobu, abych se jazyk naučil.

HN: V Praze byl až donedávna butik značky Dunhill. Teď by ho měla nahradit značka Rolex. Nebyl Dunhill v Praze úspěšný?

Na to nemůžu odpovědět, už pro společnost několik let nepracuji. Pamatuji si ale, když se obchod otevíral. Zdejší tržby byly dost závislé na asijských a hlavně japonských turistech. Předpokládám, že jich v poslední době nebylo tolik, aby se obchod vyplácel.

HN: Jak dlouho vám trvá, než se oblečete?

Chvilku. Většinou se oblékám potmě, protože manželka vstává později a nechci ji budit. Někdy je to poznat podle podivné kombinace košile a kravaty a kolegové si pak ze mě utahují.

HN: Kolik košil máte?

Málo, možná padesát.

HN: Pamatujete si svou první?

Moje první pořádná košile byla právě od TM Lewin. Byl jsem čerstvě po škole a na univerzitě zrovna moc nehledíte na to, co máte na sobě. Když jsem ale potřeboval vypadat dobře na přijímací pohovory, šel jsem právě do TM Lewin. Vždycky to byl ten nejpřístupnější obchod na Jermyn Street.

zdroj: www.ihned.cz