zpět

Rocco Forte – majitel sítě luxusních hotelů

Domov

Rocco Forte Jsem Angličan, ačkoli mám italské jméno.
Celý život žiji v Londýně. Je to skutečně zábavné město, pořád se tu děje něco zajímavého. Nemusíte se tady potkávat pořád s týmiž lidmi: jeden den se pohybujete ve finančním světě, druhý den můžete strávit s umělci.
Bydlím v Chelsea, ale o víkendech pobývám na farmě 25 mil od Londýna, blízko Guildfordu. Trávím tam volný čas hlavně v létě, když je hezké počasí, protože rád jezdím na kole po prázdných silnicích, které se vinou mezi tamními kopci.
V Lonýně stojí i hotel Brown´s, náš rodinný klenot. Pobýval v něm Oscar Wilde a ubytoval se tu také Graham Bell, když v Londýně oznámil vynález telefonu. A také Theodor Roosevelt před svatbou s Eleanor.
Mám radost, když v našich hotelech bydlí spisovatelé a píší zde knihy. V Brown´s napsal Rudyard Kipling Knihu džunglí a v edimburském Balmoralu tvořila J. K. Rowlingová. Obvykle se takoví hosté zapisují do pamětních knih, ale ona nám tam zanechala zcela originální vzkaz. ¨V tomto pokoji dne 11. Ledna 2007 dokončila J. K. Rowlingová příběh Harry Potter a Relikvie smrti.¨
Kromě Londýna trávím hodně času v Paříži a New Yorku. Tam se cítím dobře. Chtěl bych tam otevřít i hotel, ale je těžké najít správné místo. Třeba Los Angeles mě vůbec neláká, to je hollywoodské město se vším, co k tomu patří.

Byznys

Rocco Forte Zažil jsem leccos. Mnoho recesí, inflační problémy v 70. a 80. Letech. I jaké to je, když Vám někdo nepřátelsky převezme rodinnou, léta budovanou firmu.
Pražský hotel The Augustine jsme otevřeli těsně před krizí, která přišla v ten nejméně vhodný okamžik. Když provozujete elitní hoteliérství, nemáte příliš prostoru na kompromisy. Konkurence je ostrá a na něčem šetřit odporuje přímo podstatě našeho byznysu. Dolů to jde s kvalitou lehce. Ale pozor! Nesmíte zapomenout, že také už nikdy nemusíte dostat šanci vrátit se zpátky nahoru.
Po kolapsu Lehman Brothers se i velice bohatí lidé začali obávat, co se stane, a přestali cestovat. Prošel jsem těžkým rokem a půl. Výnosy klesly na třetinu, byl jsem nucen akceptovat vstup banky jako partnera do naší společnosti. To není vůbec lehké.
Tentokrát naštěstí trvala recese podstatně kratší dobu než předchozí krize, které jsem zažil. Samozřejmě, na některých trzích zmizela rychleji, někde to šlo pomaleji. V Londýně se obchod zlepšil již na konci roku 2009 a loňský rok už byl dobrý celý. Do destinací, jako jsou Praha nebo Petrohrad, začali jezdit hosté v létě, takže se snad věci hýbají správným směrem.

Na cestách

Jsem skoro pořád.
Nejvíc ze všeho mi vadí ten bezpečnostní očistec, jímž musí člověk projít při odbavování na letištích.
Létám v business class. Ovšem stále více mám pocit, že to nemá smysl. Utratíte spoustu peněz, jenže pak jedete k letadlu nacpaným autobusem. Nebo vám steward oznámí, že se bude z letadla vystupovat zadními dveřmi, takže vy z bussiness class odcházíte jako poslední. Na můj vkus se to děje příliš často. Když lidé zaplatí za luxus, nesmějí mít ani vteřinu pocit, že se na nich snažíte ušetřit.
V létě mě pozvali, abych promluvil na obědě šéfů aerolinek z celého světa. Řekl jsem jim ironicky: ‚Dámy a pánové, rozhodl jsem se otevřít nový superluxusní hotel, který bude mít tu nejúžasnější postel a úchvatnou koupelnu s nejmodernějším zařízením, jaké si lze představit. Vše funkční na zmáčknutí jediného tlačítka. Ale abychom využili synergie, budeme hosty svážet z letiště společně s hosty našeho dvouhvězdičkového hotelu, který sousedí s oním superluxusním. Zároveň budou sdílet stejnou recepci a v hotelu nebude fungovat portýr. Vždyť věci na pokoj si každý dokáže odnést sám, ne?‘ Přesně tak se někdy při cestování cítím.
Jaký z toho vyplývá závěr? Jedinou alternativou je vydělat dostatek peněz na to, aby člověk mohl létat svým privátním letadlem.

Sport

Nabíjí mě.
Před lety se mi stala nehoda a neměl jsem na vybranou. Opět jsem musel začít velmi aktivně sportovat.
Triatlonu se věnuji už dvanáct let. Zúčastnil jsem se čtyř mistrovství světa. Naposledy před dvěma a půl lety v Hamburku. Skončil jsem na třináctém místě ze stovky účastníků ve své věkové kategorii. Ale chtěl jsem zkusit i tu nejnáročnější soutěž - Ironmana.
Téměř čtyři kilometry plavání, sto osmdesát kilometrů na kole a nakonec maraton. Trénink na takový závod není žádná legrace, když je vám šedesát! Byl jsem vždy moc unavený. Unavený - a hlavně strašně hladový. Sport mě ale dokáže rozvášnit. Chci být pokaždé lepší a lepší.
Svůj první závod ze série Ironman jsem absolvoval v roce 2005 v rakouském Klagenfurtu. A výsledek? Zvládl jsem ho za necelých dvanáct hodin. Skončil jsem druhý ve své věkové kategorii a vyhrál mezi řediteli firem v kategorii přes padesát let. Kvalifikoval jsem se i na proslulého havajského Ironmana, ale to už bylo příliš. Kvůli čtyřhodinovým tréninkům jsem se nemohl pořádně soustředit na byznys. Poslední roky už proto netrénuji tak pravidelně a přibral jsem čtyři kila, ale sport mě stále udržuje fit. Vždyť spousta lidí mého věku má problémy vyjít obyčejné schody.
Několikrát jsem se zúčastnil L`Étape du Tour, tedy veřejného závodu, během nějž šest tisíc cyklistických amatérů zdolává jednu z horských etap slavné Tour de France. Předloni jsem vystoupal na legendární vrchol Tourmalet. Bylo to vážně těžké. Člověk ujde sto šedesát kilometrů, ale to nejhorší ho teprve čeká - dvacet kilometrů šplhání do prudkého kopce. Kdybych mohl sesednout a skončit, tak bych to udělal. Ale jediný způsob, jak se ten den co nejrychleji dostat do postele, bylo vyšplhat až do té dvoutisícové výšky, kde na nás čekal odvoz.

Modní styl

Rocco Forte Mám sice italský původ, avšak můj styl je britsky konzervativní.
Mé obleky jsou šité v Savile Row a mají klasický střih. Ten, co mám teď na sobě, je z června 1996. Patnáct let staré dvouřadé sako - a pořád mi padne!
Košile mi šije jedna starší dáma v malé krejčovské dílně v Itálii. Ručně obšívá knoflíkové dírky, což je dnes už dost neobvyklé. Není to vlastně nijak zvlášť důležitě, ale mně na tom záleží.
Teď již není doba taková, abychom museli nosit do společnosti oblek včetně kravaty. I džínsy s kašmírovým svetrem a košilí jsou dostačující. Takový kontrast mě baví. Líbí se mi, že se lidé více zajímají o svůj komfort než o zevnějšek.
Musím vzpomenout svého otce, lorda Charlese Forte. Byl vždy elegantní, jak jen si umíte anglického gentlemana představit. Ještě v devadesáti letech se procházel po okolí svého domu v londýnské Belgravii, vždy perfektně oblečený, a pokaždé, když na ulici míjel dámu, uctivě smekl svůj klobouk. Myslím, že právě od něho jsem zdědil smysl pro střídmou eleganci. Vzpomínám si, jak jsem jednou přišel do naší kanceláře v šedivém obleku a otec byl nemilosrdně proti. Měl jsem na sobě velmi drahý a kvalitně ušitý oblek, byl však zkrátka šedivý. Tehdy se ve společnosti nosily pouze tmavé obleky, a tak mi otec pěkně vyčinil.
Tehdy jsem neměl dost peněz, abych si hned nechal ušít nový, takže jsem svůj oblíbený šedivý oblek nosil dál. Víte, v módě jsem za dlouhé roky zažil už bezpočet trendů: široké i úzké kravaty, různé střihy sak… Dnes si tím hlavu nelámu. V obchodě si jen obtížně vyberu, a jelikož jsem v mládí hodně šermoval a pravou ruku mám svalnatější, nechávám si většinu oblečení šít na zakázku.
Jednou jsem se v obchod oblékl doslova od hlavy až k patě. Čekalo mě vystoupení na fóru italských luxusních značek Altagamma v Milánu, a protože se na letišti ztratil můj kufr a já byl v neděli oblečen jenom do džínsů a tenisek, musel jsem vyrazit do jednoho z milánských butiků, abych si koupil všechno nové. Cítil jsem se jako nějaký náhodný zbohatlík na prvním velkém nákupu v životě!
Moje žena má, co se vlastního módního stylu týká, velikou představivost. Někdy možná až moc velikou. Ale je velice talentovaná, sama navrhuje krásné šaty. Má ráda propracované, zdobené oblečení. Já naopak preferuji jednoduché linie - raději se soustředím na ženu samotnou než její šaty.
Moje žena Aliai si na svatbu oblékla šaty od Capucciho, oblíbeného návrháře své maminky, jenž vytváří vskutku architektonické modely. Ty šaty měly spoustu velkých kapes, z nichž trčely do stran různé věci tak, že jsem svou ženu nemohl pomalu ani obejmout! Vypadala skoro jako chodící popelník. Ráda ty šaty nosila i později, ale mně se tak hrozně nelíbily, že jsem ho jednoho dne roztrhal. Neměla mě kvůli tomu pár dní ráda. Párkrát dokonce i mě samotného chtěla obléknout do neskutečných kreací, ale to jsem odmítl. Správného muže podle mě neobléká jeho žena.

 

ROCCO FORTE - majitel a provozovatel luxusních hotelů The Rocco Forte Collection, mezi něž patří i malostranský The Augustine a 12 dalších hotelů od Edinburghu až po Abú Zabí. Jeho otec, lord Charles Forte, postavil vůbec první dálniční restauraci v Británii. Během 70. a 80. let vybudoval impérium, k jehož chloubám patřily i slavné hotely George V. v Paříži a resort Sandy Lane na Barbadosu. Rodinnou firmu předal synovi Rocco Fortemu v roce 1993. O tři roky později společnost čelila nepřátelskému převzetí. Britský tisk si přisadil, že Rocco byl v té nejdůležitější chvíli zrovna na lovu tetřevů. Ať už to bylo jakkoliv, faktem je, že Forteovi o rodinnou firmu přišli. Ani zhruba 350 milionů liber, které za ni inkasovali, nemohlo být dostatečnou útěchou. Rocco Forte začal od nuly (respektive s 30 miliony liber) budovat nový byznys pod značkou The Rocco Forte Collection. Sir Rocco má tři děti, které patří k britské společenské smetánce. Nejstarší Lydia (24), svého času médii považována za potenciální partnerku prince Harryho, dokončila studia v Oxfordu a nyní pracuje v restauraci, aby - jak říká její otec - pronikla do tajů restauračního byznysu jinde než v našem hotelu. Irene (22) přerušila studia na univerzitě v Oxfordu a v současnosti absolvuje stáž v pařížské pobočce aukční síně Christie ´s. Nejmladší syn Charles si dal rok pauzu od školy a učí angličtinu v indickém sirotčinci. Sir Rocco tvrdí, že většina hostů v jeho hotelech je bohatší než on.

zdroj: Móda speciál 02/2011



Diskuze k článku

vložit příspěvek


žádné příspěvky ...

Reference
Pár slov

Specializujeme se na hotelový textil, reklamní textil a bytový textil. Ručníky, osušky, župany nebo jiné zboží si můžete prohlédnout v našem katalogu. Základní sortiment máme obvykle skladem. Nabízíme také celou řadu doplňkových služeb – od zakázkového šití až po vyšívání na ručníky, osušky a župany.

Info